ATELIÉR ZDENKY BRAUNEROVÉ V ROZTOKÁCH U PRAHY

Kraj: Středočeský

Okres: Praha-západ

Česká malířka, grafička a knižní výtvarnice Zdenka Braunerová (dcera významného pražského advokáta a politika Františka Augusta Braunera) se jako jedna z prvních žen zabývala profesionálně výtvarným uměním. Kariéru zahájila studiem v Paříži na Akademii Colarossi (roku 1881), které si prodloužila následným pobytem ve Francii, kde žila téměř nepřetržitě až do poloviny 90. let 19. století. Navštěvovala však také Anglii, Itálii a Německo. Vzhledem k příbuzenskému vztahu s francouzským literátem Elémirem Bourgesem se malířka dostala do okruhu francouzské umělecké generace přelomu 19. a 20. století (P. Margueritte, J. Variot, J. Banville, O. Redon, M. Schwob, J. K. Huysmans, S. Mallarmé, G. Apollinaire, M. Duhamel a další). Zároveň převzala úlohu zprostředkovatelky české kultury ve Francii, organizovala několik výstav, zejména lidového umění, a ilustrovala i francouzskou literaturu přeloženou do češtiny. Aktivně udržovala francouzské kulturní a společenské styky i na počátku 20. století, zejména díky přátelství s diplomatem a básníkem Paulem Claudelem, který působil v letech 1909 – 1911 jako francouzský konzul v Praze. Na tomto místě je nutno připomenout malířčin kontakt se sochařem Augustem Rodinem, zvláště po jeho pražské výstavě v roce 1902 a následné cestě na Moravu, kdy byla Zdenka Braunerová jeho hlavní průvodkyní. Umělkyně dosáhla řady mezinárodních ocenění na poli dekorativního umění, zejména svými návrhy a malbou skla (Londýn, Paříž, Saint Louis, Praha, Berlín). Velmi významným mezníkem bylo její přátelství s francouzským generálem Mauricem Pellé, se kterým umělkyně úzce spolupracovala na přípravě výstavy československého lidového umění v Musée des Arts Decoratifs v Paříži v roce 1920.

V intimní atmosféře salonu, navozené rekonstruovaným krbem, replikami a barevným laděním nábytku, jsou uměleckými díly připomenuti rodiče i přátelé - umělci. V dobovém prostředí vlastního malířského ateliéru, vytvořeném z autentických předmětů, nebo předmětů časově, dobově nebo hmotově adekvátních původnímu stavu se představují návštěvníkům výtvarná, především malířská díla Zdenky Braunerové. Obrazy zastupují vývoj od počátků v Roztokách, přes pobyty ve Francii i Anglii, k tvorbě po návratu do vlasti. Jejich instalace plně respektuje charakter ateliéru jako celku. V souboru více než sedmdesáti obrazů nejsou vystavena jen stěžejní díla, ale i studijní práce a kopie, což podtrhuje věrohodný charakter malířské dílny. Obrazy však zároveň dokumentují některé důležité události nebo období života výtvarnice. Interiér nebyl pouhou malířskou dílnou, odráží i povahu, záliby a široký rozhled umělkyně, která tu nerozvěsila jen obrazy, ale obklopila se starožitnostmi a výrobky lidového umění. Její zájmy se odrážejí v dalších oborech, kterým se věnovala. V malém podkrovním výstavním prostoru (palandě) je Zdenka Braunerová představena coby spoluzakladatelka české moderní grafiky, knižní výtvarnice, návrhářka a malířka skla i jako historická osobnost spjatá s tehdejší uměleckou Evropou.

Za sto let se natolik nevratně změnila situace a vzhled prostředí, že již v mnohém nebylo možné uvažovat s obnovou původního stavu. Okolí ateliéru bylo vizuálně změkčeno rozšířením travnaté plochy s pískovými pěšinami a doplněním vzrostlé vegetace, jejíž založení bylo koncipováno v návaznosti na původní situaci (obnova ovocného sadu).

Rehabilitované prostředí ateliéru a jeho okolí přibližuje evropský význam osobnosti Zdenky Braunerové. Umělkyně byla významnou organizátorkou českého výtvarného umění a kultury, které propagovala v zahraničí, zejména ve Francii. Zároveň však přispívala k pronikání především francouzské kultury a umění do českých zemí. Za jejího života byl roztocký ateliér místem setkávání českých literátů a výtvarníků, ale navštívili ji zde i významné zahraniční osobnosti, např. francouzský básník Paul Claudel a generál Maurice Pellé.