LUKOV

Kraj: Zlínský
Okres: Zlín

První písemný doklad o existenci hradu je listina Markéty ze Šternberka datovaná 1. listopadu roku 1332. Hrad byl v té době v držení významného rodu Šternberků. V roce 1334 se hrad vrací zpět pod správu královské moci, ale už někdy po roce 1342 znovu náleží Šternberkům a stává se hlavním sídlem Matouše, který je považován za zakladatele lukovské větve rodu. Ve druhé polovině 14. století dochází k rozsáhlé přestavbě hradního areálu. Po roce 1480 zahájil Albrecht ml. ze Šternberka rozsáhlou přestavbu, po jejímž dokončení vznikl jeden z nejrozsáhlejších hradních komplexů na Moravě. V roce 1512 se hrad Lukov stává majetkem rodu z Kunštátu. 1547 hrad prodali poručníkům sirotků po Zikmundu Nekešovi z Landeka. V roce 1614 po smrti poslední dědičky rodu Nekešů získal hrad a rozsáhlá panství její druhý manžel Valdštejn. V době stavovského povstání mu byl majetek zkonfiskován a majitelem se stal Jan Adam z Víckova. Ten hrad v roce 1625 postoupil císaři, který jej přidělil Štěpánu Šmidu z Frejhofen. Roku 1643 hrad dobyly švédské vojska a když ho opoštěli hrad zapálili. 23.dubna 1724 patřil hrad vysokému dvorskému úředníkovi Janu Fridrichu ze Seilern-Aspang. Seilernové se na Lukově nezdržovali často. Úřadování v obci bylo výhodnější a hrad pomalu propadal zkáze. Byl obydlen ještě v letech 1787 - 1789. V roce 1804 se již mluví jen o pustých a neobydlených zříceninách. Hrad byl ponechán svému osudu a stal se zdrojem levného stavebního materiálu.

Díky intenzivní snaze Spolku přátel hradu Lukova v posledních dvou desetiletích bylo o hrad v rámci možností pečováno jak po stránce archeologické, historické a při konzervačních pracích, tak po stránce stavební, a v neposlední řadě také po stránce kulturní - ať pořádáním akcí pro veřejnost, spoluprací s dalšími kulturními institucemi a hlavně - zpřístupněním hradu veřejnosti.