MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 2
| Číslo magnetky | 605 |
Kraj: Praha
Okres: Praha-město
Městská část Praha 2 zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí. K vytvoření tohoto celku došlo při správních rozdělení pražského území do 10 obvodů v roce 1960. Tato reorganizace rozbila tradiční městské čtvrti někdy až do čtyř či pěti nových obvodů a zpřetrhala četné historické vazby. Dějiny území, které Praha 2 zaujímá, sahají hluboko do české minulosti.
Nové Město pražské je neodmyslitelně spojeno s největším panovníkem českých dějin Karlem IV. Na počátku Karlovy vlády tvořilo Prahu trojměstí - Hradčany, Menší Město pražské a Staré Město pražské. Karel IV. se rozhodl vybudovat v oblouku Vltavy okolo hradeb Starého Města další, mnohem rozsáhlejší. A tak "... léta Páně 1348 o první indikci, 8. března, ve třetím roce našeho kralování ..." založil Nové Město pražské.
V celé Evropě se ve 14. století nepodařilo vybudovat takové stavební dílo. Hradební pás Nového Města byl tři a půl kilometru dlouhý, hradební zeď šest metrů vysoká a zpevněná čtyřhrannými věžemi. Podle dobových pramenů vyrostlo opevnění během pouhých dvou let. Přístup do města byl veden čtyřmi branami - Špitálskou, Horskou, Koňskou a Svinskou.
Město mělo tři hlavní náměstí. Dobytčí trh (dnes Karlovo náměstí) byl největším náměstím ve středověké Evropě a dodnes je největším v Praze. Koňský trh (dnešní Václavské náměstí) představoval zároveň výpadovou trasu dlouhou tři čtvrti kilometru, širokou 60 metrů a zakončenou Koňskou bránou. Třetím náměstím či tržištěm byl Senný trh (náměstí Senovážné).
Na obrovském území uprostřed nově vztyčených hradeb vznikla postupem let účelně rozložená síť ulic s půldruha tisícem domů, radnicí, řadou kostelů a klášterů. Mezi nimi i klášter Na Slovanech, v němž usadil král mnichy benediktiny, kteří konali bohoslužby ve staroslovanském jazyce.
Nové Město vyrůstalo rychle, protože král poskytoval všem, kdo se ve městě usadili a do 18 měsíců si tu vybudovali kamenný dům, daňové úlevy a četné výhody. Ze Starého Města sem nechal přemístit příliš hlučná nebo špinavá řemesla. Nové Město bylo budováno podle přesného plánu a pod přísným dohledem samotného panovníka.
Praha se po založení Nového Města stala čtyřměstím, jehož jednotlivé části měly svou vlastní správu, různé výsady a privilegia a také vlastní erby.
Celek pražských měst - s 40 000 obyvateli - patřil ve své době k největším městům Evropy.
Další historie Nového Města pražského byla úzce svázána s osudy Prahy jako celku.
Roku 1419 dosadil král Václav IV. v Novém Městě pražském novou, protihusitsky smýšlející městskou radu. Ta záhy uvěznila několik radikálních husitů. 30. července téhož roku přitáhl k radnici dav husitů. Konšelé, očekávající brzkou pomoc z Hradu, odpovídali na žádosti o propuštění vězňů jen nadávkami a házením kamenů. Lidé vylomili vrata, vnikli do radnice a vyházeli konšele z oken na nastavené píky a meče. První pražská defenestrace zahájila husitskou revoluci.
Roku 1784 došlo ke sloučení čtyř pražských měst - Starého Města, Nového Města, Malé Strany a Hradčan - v jeden celek, město Prahu. Dosud samostatná správa byla soustředěna v c.k. magistrát, jehož sídlem se stala Staroměstská radnice.
V roce 1848 vznikl na území Prahy 2 tzv. Svatováclavský (Národní) výbor. Byl zvolen na schůzi v dnes již neexistujících Svatováclavských lázních 3. března 1848 a řídil petiční hnutí za konstituční svobody. Od 2. června téhož roku probíhal v Praze na Žofíně Slovanský sjezd - první shromáždění představitelů slovanských národů v habsburské monarchii. Sjezd se měl pokusit projednat možnost přetvoření Rakouska na spolkový stát, ve kterém by slovanské národy pod habsburských žezlem nalezly důstojné postavení.
V 70. letech 19. století se v Praze začalo s bouráním již anachronických hradeb. Pro Nové Město pražské to znamenalo snadnější spojení se sousedními předměstími, především s Královskými Vinohrady, Nuslemi a Žižkovem. Vinohradská část Prahy 2 získala zbouráním hradeb ohromný impuls k bouřlivému stavebnímu ruchu. Koncem 19. století tak Praha vykročila po letech stagnace na začátek cesty k modernímu evropskému velkoměstu.
