NETOPÝR

Kraj:  Jihomoravský

Okres:  Blansko

Na území Moravského krasu žije několik druhů netopýrů. Netopýři se jako značně mobilní savci objevují na celém území naší republiky.

Netopýři patří do samostatného řádu letouni - Chiroptera. Jsou to jediní aktivně létající savci. Do tohoto řádu patří kaloni (Megachiroptera) a netopýři (Microchiroptera). Na území České republiky se vyskytují pouze zástupci podřádu netopýři. Ti patří do dvou čeledí - netopýrovitých a vrápencovitých. Netopýři se jako značně mobilní savci objevují na celém území naší republiky. Ve většině případů však ostrůvkovitě, nebo je naše území jen okrajovou částí jejich výskytu (netopýr severní a východní), či se jedná pouze o nahodilé zálety (vrápenec velký). O některých druzích nebylo dlouho známo, zda vůbec na našem území rodí mláďata, nebo jsou pouze, a to i přes relativně častý výskyt, tažní. Jak bylo již řečeno, pro některé druhy je naše republika či její část pouze okrajem výskytu. Z východu k nám například zasahuje západní cíp areálu netopýra východního (Myotis blythi), který je nejčastěji registrován na jihu Moravy. Určité ostrůvkovité rozšíření netopýrů a vrápenců je podmíněno geomorfologickou členitostí terénu, kde hraje roli biotop, nadmořská výška a s ní i odpovídající klima. V našem pásmu nejsou klimatické rozdíly sice tak značné, přesto se roční teplotní průměry různých oblastí liší. I to ovlivnilo místa výskytu jednotlivých druhů. Například vrápenec malý je spíše "usedlý". Jsou známé případy, kdy právě vrápenci rodí svá mláďata pod střechou ve hřebeni budovy a zimují ve sklepě téhož domu. Takováto kolonie pak loví v okruhu třiceti kilometrů.

Létat mohou netopýři díky létací bláně napjaté mezi přední končetinou, jejími čtyřmi prsty (pátý zůstává volný a slouží k přichycování a šplhání), a zadní končetinou. Další blána je mezi zadními končetinami, ocasem a případně ostruhami - speciálně uzpůsobenými kostmi sloužícími k napínání létací blány na patách zadních končetin. Létací blánu tvoří pevná, ale přitom elastická kožní řasa hojně inervovaná a prokrvená. Let je sice pro netopýry energeticky náročný, ovšem tím, že se netopýři přizpůsobili nočnímu vzdušnému lovu, mohou lovit na místech, která jsou přes den obsazena hmyzožravými ptáky. Ušní boltce se liší v závislosti na druhu. Obecně lze říci, že jsou opatřeny tragem - ušní záklopkou, která u vrápencovitých chybí. Morfologie boltců je hodnocena jako významný určující znak. Citlivost netopýřího sluchu je obdivuhodná. Netopýři mají také schopnost echolokace pomocí přírodního sonaru, pracujícího na základě příjmu odražených vysokofrekvenčních zvukových signálů. To jim umožňuje spolehlivou orientaci v prostoru. Většina signálů je pro člověka neslyšitelná. Tyto zvuky vznikají u netopýrovitých rezonancí hlasivek a jsou vydávány tlamou, u vrápencovitých pak nosem s blanitými výrůstky, které jim umožňují vysílat daleko přesnější zvukový kužel. O to více však musí otáčet hlavu, aby pokryli větší část prostoru před sebou 200 signálů, což mu zaručuje bezpečnou orientaci v prostoru a značnou úspěšnost při lovu. Vysokofrekvenční signály se odrážejí od předmětu a vlny, které se vrací ve změněné podobě zpět, jsou přijímány sluchovým aparátem. Tak je netopýr schopen přesně zjistit polohu překážky či kořisti. Letí-li netopýr volným prostorem, vysílá signály "zřídka", asi 5-10 za sekundu. Oproti očekávání mají netopýři i přes malou velikost očí poměrně dobře vyvinutý zrak, který slouží pouze pro orientaci ve známém prostoru nebo ke zjištění intenzity světla. Vidí však černobíle.