TÝNEC NAD SÁZAVOU

Číslo magnetky 360

Kraj: Středočeský

Okres: Benešov

 

Hrad (zřejmě Přemyslovský) byl postaven s využitím románské rotundy, jako hradní kaple, která je z konce 11. století a je jednou z nejstarších staveb středních Čech. K rotundě jako sakrálnímu objektu patřil sídelní objekt, odkrytý při výzkumu v roce 1969. Ten měl jen kůlovou konstrukci a pocházel asi z 11. století. Na jeho místě vznikl na přelomu 12. a 13. století kamenný románský palác (dnes pouze nízké obvodové zdivo) a u něho obranná hranolová věž. Později byl areál obehnán částečně dochovanou hradbou a palác rozšířen o přístavbu dvorního traktu stojícího dodnes. Šlo pravděpodobně o sídlo, které mělo především pevnostní funkci. Jméno Týnec je z výrazu zatýněná, tj. opevněná osada.

 

První písemně doložený majitel hradu byl Oldřich z Týnce (1318). Hrad pak dlouho patřil rodu Medků z Valdeka. Rod Valdeků vystřídal v době jagellonské rod Klinštejnů a dále pak rod Velemyských. V roce 1602 koupila Týnec a Konopiště Dorota Hodějovská, pak jej zdědil syn Adam Hodějovský z Hodějova. Po bitvě na Bílé hoře byl majetek zkonfiskován a roku 1622 ho kupuje Albrecht z Valdštejna. Následující rok byl vlastníkem Pavel Michna z Vacínova. V roce 1627 byl týnecký hrad vypálen, byl pak z části opraven, ale když roku 1651 vyhořel po druhé, zůstal již v troskách a docela zpustl.

 

V roce 1785 se majitelem Týnce stal František Josef, hrabě z Vrtby a opuštěný a zanedbaný Týnec znovu povznesl. Založil zde továrnu na kameninové zboží a k továrním účelům dal upravit týnecký hrad. K výrobním účelům posloužila i románská rotunda, kde byly umístěny ruční mlýny na mletí glazury.

 

Za působení hraběte z Vrtby se povznesla výroba kameniny a bylo mu roku 1801 dvorním dekretem povoleno otvírat sklady týnecké kameniny ve všech městech Rakouska. V tomto období dosáhla týnecká kamenina největšího věhlasu a k nejcennějším výrobkům patřily žlutavé a zelené antické vázy, příbory, mísy, konvice atd. Po smrti odkázal hrabě z Vrtby konopišťské panství spolu s továrnou knížeti Janu Karlovi z Lobkovic, kterému se i přes snahu nepodařilo udržet výrobu na dřívější výši a ta v roce 1866 v době prusko-rakouské války zanikla úplně.

Foto