VERNERŮV MLÝN
| Číslo magnetky | 843 |
Kraj: Ústecký
Okres: Louny
Vernerův mlýn v Brlohu u Loun je historickým mlýnem s pohonem na vrchní vodu. Dnes však vodní kolo není funkční a mlýn pohání elektromotor.
Vznik brložského mlýna, součást vrchnostenského majetku cítolibského panství, je možno ohraničit I. čtvrtinou 17. století (zřejmě kolem r.1630). V jeho držení se vystřídaly čtyři významné mlynářské rody tohoto regionu – Kopřivovi, Haberzettlovi, Sochorovi a Vernerovi.
Hlavní, pozdně barokní budova mlýna, která byla při modernizaci technologie na přelomu 18. a 19. století opatřena stylově velmi čistou a dekorativně uměřenou empírovou fasádou, je členěna do dvou prostorových celků. Levá, dvoupodlažní část sloužila administrativním a bytovým účelům, pravá, pětipodlažní část obsahuje vlastní mlecí provoz.
Pozoruhodným faktem, který se málokteré památce poštěstí, je téměř komplexní zachování všech provozních segmentů, technologických celků, dobových technických detailů i měřicíc a dalších přístrojů ve všech podlažních vrstvách mlýna včetně jejich transportního propojení vertikálního i horizontálního. Celé toto komplexní zařízení historického mlýna je provedeno ve dřevě, s dokonalým funkčním detailem, spoji, zpracováním povrchů a řezbou. Ve stejné kvalitě je zachována i trámová a krovní konstrukce stavby.
V prostorách mlýnic jsou doloženy i další dobové pomůcky mlynářského řemesla v překvapující šíři: dřevěné měrné a transportní nádoby, košíkářské předměty, dřevěné lopaty a hrable pro různé pracovní funkce, vázání, pytle, šablony, náhradní díly a podobně.
Pozoruhodný je i pohon. I když je Vernerův mlýn vodní, vodu byste tu hledali marně. Uvidíte sice náhon, stavidla i mlýnské kolo, ale vodu nikde. Meliorační práce v 60. letech totiž odvedly tok Smolnického potoka a Vernerův mlýn tak přišel o přírodní pohon. Ale už od počátku minulého století to měl zdejší mlynář pro případ malé vody vymyšlené a mlýn má pohon náhradní – naftový motor Laurin-Klement. Později přibyl i modernější elektromotor.
