JANŮV HRAD

Kraj: Jihomoravský
Okres: Břeclav

Na přelomu 18. a 19. století udával vkusu tón romantismu, takže není divu, že tehdy každý druhý zámožnější pán toužil po své vlastní „zřícenině“. Lichtenštejnové měli (ostatně jako téměř vždy) navrch - jejich umělá rozvalina starého hradu nebyla pouhou dekorací zámeckého parku. V interiérech se normálně fungovalo, bydlel tu knížecí hajný a v době lovů a honů se tu konaly poslední leče a bohaté hostiny. Kdysi se v zámečku vyhlašoval Král honů, dneska si tu (nejen) mladé páry říkají své „ano“.

Janohrad, sevřený ze tří stran meandrem královské Dyje, sloužil jako lovecký zámeček. Panstvo se tu před honem shromáždilo, popřálo si štěstí a navečer se vracelo k bohatě prostřenému stolu. Ulovená zvěř se opékala na osmi velkých ohništích na nádvoří. Koně a psi si mohli odpočinout v přízemních prostorách, zatímco jezdci hodovali v prostorných sálech. Tehdejší etiketa poroučela, aby se ženy a muži bavili odděleně, tak vznikly kromě Rytířského sálu i Dámské salónky. Mladé šlechtičny se krmily, pily a tančily s menší vervou než pánové, což dokazuje fakt, že potřebovaly krby. Hlavní sál vytápěný nebyl a když někoho bujaré veselí příliš unavilo, mohl si zajít zdřímnout do odpočinkového sálu v prvním patře.

Stavba se nachází na pohyblivém podloží s vysokým stavem podzemních vod. Snad právě proto kníže odmítl původní velkorysejší plán hrádku a nechal ho vybudovat „jen“ tak, jak je dnes: čtyři nárožní věže, jakože polorozpadlé obvodové zdivo, ochozy prvního patra, budova zámečku. Stejně jako v případě Minaretu se začalo se zpevněním písků dřevěnými pilotami a trámy. Takže až se zúčastníte místního Country festivalu nebo nějaké historické slavnosti, rautu či hostiny, nemusíte se bát, že se propadnete.