NOVÝ JIČÍN

Kraj:  Moravskoslezský

Okres:  Nový Jičín

Město Nový Jičín leží v severovýchodní části České republiky v Moravskoslezském kraji. První písemná zpráva o městě pochází z roku 1313. Město je správní, hospodářské a kulturní centrum novojičínského regionu. Městem protéká říčka Jičínka a potok Grasmanka. Z dopravního hlediska je poloha města vcelku příznivá. Jeho polohu lze považovat za strategickou vzhledem k jejímu umístění v koridoru Moravské brány. To předurčuje budování významných zařízení technické infrastruktury celostátního a mezinárodního významu typu dálnice z Brna do Ostravy, železniční vysokorychlostní tratě a přenosové energetické sítě. Nový Jičín leží na mezinárodní silnici E-462 a také v blízkosti (15 km) mezinárodního letiště Ostrava – Mošnov, které je druhé největší letiště v ČR a největší regionální letiště v zemi.

Město Nový Jičín se vyznačuje bohatými architektonickými památkami, především čtvercovým náměstím s podloubím a historickým renesančním domem Stará pošta, Žerotínským zámkem a bohatou česko-německou historií. Historické jádro města je městskou památkovou rezervací. Roku 2001 byl vyhlášen Historickým městem roku.

Město Nový Jičín vzniklo pravděpodobně v 80. letech 13. století na křižovatce obchodních cest z Polska a Slezska do Čech a Uher. Jeho pravidelný půdorys nasvědčuje tomu, že vzniklo tzv. „na zeleném drnu“ jako hospodářské středisko panství Starý Jičín. Nejstarší písemná zmínka o městě však pochází až z roku 1313, kdy byly městu uděleny králem Janem Lucemburským první městské výsady (mýtné). V té době patřilo město i se starojickým panstvím pánům z Kravař. V roce 1373 dali páni z Kravař Novému Jičínu právo odúmrti, povolili výroční trh a dali základ městského znaku – zavinutou střelu, kterou drží ruka ozbrojence. V jejich držení bylo město až do roku 1434. V letech 1500 – 1558 se stali majiteli města i panství páni ze Žerotína, kteří se do dějin města zapsali hlavně přebudováním původní gotické tvrze, postavené koncem 14. století, na pohodlné sídlo renesanční. Zásluhou Žerotínů se začalo s výstavbou kamenného podloubí a měšťanských domů na náměstí, neboť až do zničujícího požáru v roce 1503 bylo město dřevěné. Nový Jičín bohatl vyhlášenou soukenickou výrobou a roku 1558 se po odchodu Žerotínů vykoupil z poddanství a stal se městem komorním. Roku 1620 král Bedřich Falcký město povýšil na město královské. Třicetiletá válka přinesla obyvatelům nebývalé útrapy. O rok později se u Nového Jičína odehrála velká bitva, při níž bylo město obsazeno protestantským vojskem knížete Jana Jiřího Krnovského a na předměstí pobito na 500 neapolských vojáků. Velké barokní požáry z let 1768 a 1773 těžce zasáhly celé město, zakrátko však povstal Nový Jičín do své další podoby. Město se stalo sídlem krajského soudu, vybudování císařské cesty přineslo spojení se světem a rozvoj průmyslu a obchodu. V polovině 19. století se do města vrátili Židé, vznikají velké textilní továrny, díky kterým se město dodnes nazývá „městem klobouků“.

O názvu Nového Jičína existuje několik pověstí. Podle jedné z nich bylo město pojmenováno podle udatné dcery majitele starojického hradu Jitky, která se kvůli záchraně malého chlapce pustila do boje s medvědem. Před rozzuřeným zraněným zvířetem ji zachránil pastýř, její budoucí manžel. Na místě, kde byla zachráněna, nechala Jitka postavit kapličku. Vedle ní pak její manžel postavil lovecký zámek, věnovaný Jitce, tedy Jitčin, později Jičín. Jiná teorie jméno města odvozuje od slovanského slova dik /ďik/, divoký kanec, který se na tomto území vyskytoval v hojném počtu. Odtud zprvu Dičín, později Jičín.