SUŠICE

Číslo magnetky 452

Kraj: Plzeňský

Okres: Klatovy

 

Město Sušice, často též nazývané „Brána Šumavy“, leží v nadmořské výšce 465 m ve Svatoborské vrchovině, v údolí vroubeném zvlněným věncem Kalov. Bývalé královské město se rozprostírá po obou březích kdysi zlatonosné řeky Otavy a žije zde okolo 11 500 obyvatel. Sušice leží v Plzeňském kraji a od r. 2003 je obcí s rozšířenou působností pro 30 obcí.

Město nabízí řadu možností kulturního, sportovního i rekreačního vyžití. V části města byla vyhlášena městská památková zóna s mnoha zajímavými stavbami a objekty. Pro okolí Sušice je typická pěší turistika, cykloturistika, vodní turistika a hipoturistika.

Sušice je jedním z východisek do oblasti centrální Šumavy. Leží v předhůří Šumavy na křižovatce turistických tras a na okraji Národního parku Šumava, který byl zřízen v r. 1991. Mezi třemi národními parky ČR je NP Šumava se svými 69.030 ha parkem plošně největším. Díky své poloze uprostřed hustě osídlené střední Evropy, relativně vysoké zachovalosti přírody i bohatým vodním zdrojům je Šumava často nazývána “Zelenou střechou Evropy“, která nabízí nepřeberné množství nabídek k aktivnímu i pasivnímu odpočinku.

 

Sušicko, stejně jako sousední Prachaticko, před staletími dlouho nelákalo k osídlení, protože rozsáhlé území bylo pokryto především pralesem a bažinami. Jen ojedinělé nálezy z období pozdního paleolitu, mladší doby kamenné, mladší doby bronzové i starší doby železné dávají tušit, že určité snahy o osídlení zde existovaly. První větší invazi nových obyvatel - Keltů - lze zaznamenat až v mladší době železné v 5. století před naším letopočtem. Keltové pronikli do oblasti horní Otavy a nedaleko Sušice si vybudovali pevné útočiště na vrchu Sedlo u Albrechtic (v nadmořské výšce 902 metrů). Podle archeologických nálezů je zřejmé, že hradiště sloužilo později jako útočiště Germánům (nálezy římské keramiky) a posléze i Slovanům (slovanská keramika z 10. - 12. století).

Umístění keltských hradišt v Pootaví je někdy dáváno do souvislosti s rýžováním zlata, což kromě archeologických nálezů například na Strakonicku naznačují i nálezy zlatých mincí na Sušicku a Kašperskohorsku. Přímé doklady o rýžování zlata v tomto období sice nemáme, ale v době, která si zlata velice cenila, je to velice pravděpodobné. Od 6. století zde byli usazeni Slované. A v průběhu střední doby hradištní (10. století) bylo střední Pootaví již poměrně hustě osídleno, byla zde doslova síť zemědělských osad, formovaly se zárodky tržních středisek a pomezními hvozdy směřovaly k jihu obchodní stezky. V souvislosti s osídlením Sušicka má velký význam výsledek archeologického výzkumu v místě dnešní továrny PAP, kde byl nalezen slovanský kostrový hrob patřící ke kostrovému pohřebišti z 10. - 11. století. Ve 12. století byla první etapa osidlování Šumavy a tím i Sušicka prakticky ukončena. Slované také již prokazatelně provozovali rozsáhlé rýžování zlata na Otavě a zakládali zde první rýžovnické osady.Rýžovnickou osadou byly tehdy především Nuželice (dnes hořejší předměstí v Sušici) a osada na úpatí Svatoboru (dnes areál továrny PAP). Rýžování zlata v Pootaví dokládají později ve 14. století také první písemné zprávy. Například v roce 1345 potvrzuje Jan Lucemburský městu Sušici jeho právo na tamní rýžoviště.

Rýžování a později i dolování zlata a také výhodná poloha na obchodní cestě do Bavorska vedly k tomu, že Sušicko se stalo důležitou součástí středověkého českého státu a jeho postavení bylo tehdy mnohem významnější, než později v novověku. Pramenů pro poznání nejstarší historie Sušicka je málo a jsou velmi kusé. Důležitým faktem z nejstarší historie Sušicka je jeho dočasná příslušnost k Bavorsku. Neví se přesně kdy se Sušicko dostalo do držení Bavorského rodu Bogenů a o jak rozsáhlé území se jednalo, ale pravděpodobně je přinesla věnem dcera knížete Vladislava I., která se roku 1124 provdala za Fridricha II., hraběte z Bogenu. Pod ochranou tohoto rodu prováděl rozsáhlou kolonizaci Šumavy klášter v Niederalteichu, jehož vliv pronikl i na Sušicko.

Foto