VOTICE
Číslo magnetky: 466
Kraj: Středočeský
Okres: Benešov
Město Votice má cca 4 500 obyvatel a je přirozeným centrem cca patnáctitisícového regionu. Je součástí sítě zdravých měst, ovzduší i okolní krajina přímo vybízí k rekreaci, k turistickým vycházkám či k vyjížďkám na kole. Okolní hojné lesy jsou houbařským rájem.
Za dávných dob rozkládaly se v místech nynějšího města široko daleko husté lesy oživené hojnou zvěří. Tuto krajinu vyhlédl si někdy ve 12. století za své sídlo vladyka Ota. Stalo se tak při osidlování prázdných území Němci. Se svým lidem přeměnil Ota žďářením (pálením) a mýcením část lesů na pole. Založil tu statek a při něm vystavěl hrad. Stával na nynější “panské” zahradě jihovýchodně od sušárny brambor. Ještě v prvních letech tohoto století byly tu zbytky asi 20 m dlouhé základní zdi, v níž se dala dobře rozeznat bývalá brána. Doleji směrem ke kostelu táhl se pod návrším příkop, který dříve obklopoval budovu ze všech stran, ale po zániku hradu byl zasypán.
Těsně pod hradem a vedle dvora vystavěli si členové Otovy družiny svá obydlí. Vzniklo podhradí. Chalupy obývali Otovi lidé, kteří pomáhali na statku a v čas potřeby byli zároveň i obránci hradu. Brzo se tu usadili i řemeslníci, jako mečíři a kováři. A tak z malého podhradí povstala brzy osada, jež se jmenovala jako Otův rod – Otici, později Otice. Nynější název Votice byl zaveden od polovice 16. století. Prvotní vladykové se psali Otičtí z Otic. Z jejich erbu se uchoval v městském znaku šikmo položený pruh.
Ze zdejších vladyků je znám nejdříve Diviš z Otic (r. 1318) a po něm Aleš z Otic. Jeden z nich založil poblíž hradu kostel sv. Václava, který se připomíná v děkanátu Vltavském již v r. 1350 jako farní. Platilo se z něho 15 grošů desátku pololetně. Aleš z Otic svolil r. 1359 jako patron kostela, aby si farář Martin směnil své místo s farářem Radslavem v Trnově. Brzy potom se stal Aleš purkrabím na hradě Chýnově. Odtud ustanovil po smrti Radslavově farářem klerika Svatoslava z Otic r. 1378. Po Alšově smrti tu hospodařili od r. 1395 synové Jan starší a Jan mladší z Otic a Racek, který si založil pod Čeřenskou horou na Javoře statek a při něm tvrz a psal se z Javora. Tvrz stávala na východní části nynější zahrady nad vyzděnou studánkou, jejíž silný a nikdy nevysychající pramen zásoboval tvrz i dvůr výbornou pitnou vodou. Ještě na konci 19. století připomínaly někdejší tvrz okrouhlé vyvýšeniny – zbytky bývalých náspů a příkopů.
Na Javoře žil Racek do r. 1418, bratrům Janům ponechal Votice a s nimi vykonával své patronátní právo. Všichni tři bratři darovali r. 1396 “role platné úhořící”, aby rozmnožili farářovy příjmy. Na darovací listině jsou podepsáni svědci: Aleš z Oldřichova, řečený z Leštiny, Chval z Leštiny a Martin Oldřichovský, bratří strýčení. Po smrti faráře Svatoslava r. 1399 jmenovali oba Janové a Racek farářem Přibíka, který před tím byl v Oldřichovsi. Pobyl tu do r. 1407, po něm následoval farář Bartoloměj. Pak byl farářem Václav, předzpěvák kůru Panny Marie v chrámu sv. Víta v Praze. Jmenovaní Janové z Otic a Racek z Javora založili v kostele r. 1405 oltářnictví (kaplanství) při oltáři sv. Bartoloměje a sv. Markéty. Pro kaplanské příjmy vykázali roční důchod 9 kop, 35 grošů z Kochnova, Srbic, Beztahova a částečně z Votic. Oltářníkem ustanovili Oneše, faráře z Radenína. Protože důchod nepostačoval, změnili nadaci tak že místo 5 kop ročního důchodu z Votic, Srbic a Beztahova darovali r. 1408 výnos poplužního dvorce v Lysé, který k tomu účelu koupili. Téhož roku ještě darovali roční důchod 50 gr. s tím, aby ve votickém kostele dnem i nocí hořela před svatostánkem lampa. Jan z Otic určil mimo to 2 kopy ročního úroku kostelům ve Voticích a Oldřichovsi na mše za sebe, za duše bratra Václava a sestry Alžběty. Po roce 1411, kdy zemřel kaplan Oneš, vystřídali se kněží Jan z Drahonic a r. 1412 Šimon z Kosovy Hory.
Racek z Javora zemřel kolem r. 1418. Jeho syn Chval se připomíná r. 1437. Jeden z obou Janů zanechal po sobě syna Alše. Ten se oženil s Dorotou z Dubu, vdovou po Vítovi ze Rzavého, která mu upsala 10 kop gr. na Záhoří u Chotovin a r. 1432 5 kop na Moravči. Jejich syn Jan z Otic vymáhal po smrti rodičů v letech 1432-55 na nevlastních bratřích věno po své matce. V r. 1450 se připomíná mezi bojovníky v Jednotě poděbradské, ale potom již všechny zprávy o něm a rytířích z Otic mizejí.