ROZHLEDNA VELKÝ BLANÍK

Kraj: Středočeský

Okres: Benešov

Na Velkém Blaníku v nadmořské výšce 638 m se nachází dřevěná krytá věž vysoká 29,5 m. Součástí věže je výklenek, který se nazývá oltářní mensa. Zde se v současné době na přání snoubenců může konat svatební obřad.

Pokud se rozhodnete navštívit rozhlednu z Louňovic pod Blaníkem, čeká vás nenáročný výstup cestou, která vás povede kolem pověstmi opředené Veřejové skály. Odměnou za výstup na Blaník, a poté i na vrchol rozhledny, vám bude pohled do krásné podblanické krajiny.

Při dobré viditelnosti je vidět až na okraj hlavního města Prahy. Po výstupu na rozhlednu jistě každý rád uvítá malé občerstvení, které rozhledna nabízí. Také si zde můžete koupit malé suvenýry z rozhledny.

Velký Blaník byl osídlen již před začátkem našeho letopočtu. Žili na něm lidé tzv. halštatskolaténské kultury. V době osídlení naší země Kelty zde bylo hradiště kruhového tvaru se dvěma řadami kammených valů, tzv. oppidum, později tvrz. Na Velkém Blaníku jsou patrné pozůstatky opevnění v podobě mohutných kamenných valů. V letech 1868 – 1871 se zde konaly tábory lidu za české státní právo a právě odtud byl vzat i jeden ze základních kamenů Národního divadla.

Hora Blaník je opředená spoustou zajímavých legend. Nejznámější z nich je pověst o bájných blanických rytířích, kteří odpočívají uvnitř hory. Velitelem rytířů je sám světec a patron země České svatý Václav. Ve chvíli, kdy bude naše vlast v největší tísni, zazelená se suchý dub na Blaníku a pramen pod ním vydá tolik vody, že studánku přeplní a voda poteče až po stráni dolů. Pak se v hoře otevře tzv. Veřejová skála, rytíři uvnitř se probudí z hlubokého spánku a pod vedením patrona české země vyrazí proti nepřátelům, porazí je a v Čechách nastane opět klid a mír. Legenda o Blaníku vznikla patrně v 15. století mezi prostými lidmi na základě události, kdy bylo podivuhodným až zázračným způsobem na jihovýchodním úpatí Blaníka, u vesnice Býkovice, poraženo nepřátelské vojsko.

Blaník je však spojován s řadou vidění a podivných zmizení lidí, kteří se v hoře ztratili a po několika letech se vrátili s přesvědčením, že v nitru hory prožili jen několik hodin.