ŽĎÁR NAD SÁZAVOU

Kraj: Vysočina
Okres: Žďár nad Sázavou

Historie dnešního města Žďáru nad Sázavou je úzce spjata se založením a vývojem zdejšího cisterciáckého kláštera. Založení inicioval otec svaté Zdislavy, Přibyslav z Křižanova, ale až jeho zeťové, Bořek z Obřan a Smil z Lichtenburka jeho úmysl uskutečnili. Za tímto účelem pozvali v roce 1252 z Nepomuku skupinu cisterciáckých mnichů, kterým na výstavbu kláštera darovali pozemky a v dědictví odkázali část svých majetků.

Kláštera se dotkly všechny historické a společenské změny, procházející českými zeměmi. Za husitských válek byl vydrancován a vypálen. K obnově došlo až za vlády krále Jiřího z Poděbrad, který byl spřízněn s jeho zakladatelem.
Novou podobu vtiskl klášternímu areálu osvícený a uměnímilovný opat Václav Vejmluva, který stanul v čele konventu v roce 1705. Povolal do Žďáru významného architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla, a tak započala éra proměn areálu do podoby jednoho z nejvýznamnějších církevních sídel své doby. Vyvrcholením jejich společných snah se stala stavba poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, slavnostně vysvěceného v roce 1722. Od roku 1994 je zapsána na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Za vlády císaře Josefa II. byl v roce 1784 klášter definitivně zrušen. V roce 1930 se stal tehdy už zámek majetkem chlumecké větve rodu Kinských, kterým byl restitučně navrácen v roce 1991.

Jedinečný komplex bývalého kláštera ve Ždáru s blízkým okolím představuje zcela unikátní krajinný a urbanistický barokní celek, jehož těžiště tvoří zvláště klášterní kostel a poutní areál s kaplí sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Vytvoření stálé expozice Barokního umění ze sbírek Národní galerie v Praze umožnilo vznik poutavého návštěvnického okruhu zaměřeného na umění 17.-18. století.